A ty mladé ženy na kolech. Anna měla kolo (jako moje matka mívala, když byla dívka) a jednou mi ho půjčila na léto. Plakát na francouzské kolo značky Premier. Art noveau, ten plakát, Girardi, útlý pas, jindy stylizované Primavery, Mileny Kafkovy korespondence, také měla v náručí květiny (o tom nikdo nepíše), z období zůstalo málo. Dosud jsou architektury, nezaniknou tak snadno, Tiffany, Bruncvíkova socha a její povídka, krásnější než podtavy Maeterlinckovy. Vlna se zastavuje v japonském dřevorytu. Je to krátké období a málo z něho zůstalo a i toho si nikdo nevšímá. Muchovy ženské postavy sedí na větvi u vody, ve vločkách sněhu (není jí zima, je mladá, bruslí), v stylizovaných barvách podzimního listí. Ale kdo o tom mluví v literatuře? Čeští dekadenti se zajímají o vnitřní pochody.
- M. Součková - Ne obyčejná povídka
Má nová láska, díky níž jsem se úplně pomátla. Ale je to šťastné poblouznění (v tramvaji se neubráním úsměvu, když čtu ty řádky).
Vyhlídka na večerní, stmívající se město. Skoropiknik na mostě.
V obětí opět skoro nic neexistuje.
Žebra mi nespočítá a já opět kradu kusy oblečení.
Žádné komentáře:
Okomentovat