Opět cítím podivno nad šálkem kávy - všechno na něj přenáším a všechno ví, i když jsem nic neřekla. Těžké rozhovory nad ginem - chce se mi tolik brečet.
Smutky odsouváme a necháváme splynout pod klíční kostí.
S hrnky v ruce před domem sledujeme the moon is beautiful a letmo plánujeme - it´s so lovely, buďme spolu cure.
Při usínání závan chladu - "Nejsi nějaká rozpolcená?" Chce se mi křičet: "Ne, ne, už nikdy nebudu. Nikdy nic, I´m yours forever, my dear."
Buďte šťastnaí drahá, ach buďte šťastna!
OdpovědětVymazat