Ráno plné smíchu, nevyspání, kávy, koláčů a Lotus sušenek.
Odpoledne naštvanosti, obalení nervů cukrem a pomalým stmíváním za oknem. Už si můžu bezostyšně čichat ke svetru či košili.
Večer smutky, třesy, čmárání do notesu, idealizace bytečku. Uklidňuje mě posílat zprávy bez odpovědi.
Stále postrádám tuš.
Vždycky jsem chtěla tuší psát verše po lidech. Ani nevím, co mě to napadlo.
OdpovědětVymazatProtože tohle je nádherná činnost a já bych jednou taky chtěla psát verše tuší i po někom jiném než jen po sobě.
Vymazat