Probouzím se pět minut před budíkem, uvelebuji se pod tou jedinou klíční kostí a sladce usínám, až mne vytrhne ona zlověstá melodie tahající mé zesláblé tělo na test.
Nevím, co píšu; utíkám zase rychle do jeho náruče.
Je krásně - káva v parku a polibek na rozloučenou.
Zhacena myšlenka na celodenní odpočinek - aktivně se toulám po bistrech, obchodech a kolejích. Za poslechu vážné hudby.
Žádné komentáře:
Okomentovat