Jdu s cizím psem ven a mám se radostně, když jej vidím, byť jen na pět minut.
Čichám k zapůjčenému svetru, ke kterému bych rozhodně čichat neměla; postávám, po kelímku vína i něcojakotančím na elektro. Postáváme venku, útěk z akce, na kterou jsme se všichni těšili, a nakonec to byla nuda.
Při tom všem mrazu mám největší chuť na horký čaj a knihu v posteli - chci mu to alespoň napsat, ale Upír mi pořád vytrhává mobil z ruky, a tak dopisuju až o pár hodin později v koupelně. Studím, zapomínám peněženku, nekonečně se loučím (Už běž! Je mi zima!).
Žádné komentáře:
Okomentovat