Samota na bytě. Můžu si tančit jen v kalhotkách a pouštět si hudbu při sprchování. Lovely mornings.
S tou druhou samotou už se taky pomalu začíám sžívat.
Nad postel lepím post-it s "why I hate him" se všemi důvody, proč se nevracet; jako třeba: He's not doing anything to keep you, then why are you fighting to stay?
We were lovers, not a couple. There is a point.
A pak se dozvídám z random příspěvků, jak to asi chápe a cítí, a už mi to dává mnohem větší smysl. Bohužel ani to mi nepomáhá zapomenout na to všechno krásné.
Máme iracionální strach, že se to zažije jen jednou s jednou osobou a už se to nebude opakovat. Drásající.
Žádné komentáře:
Okomentovat