23.6.

Už mě nebaví ani Kafka a mám ho v práci jako podložku pod myš.
Důkaz, že nic není jak má být.

Taky mě ne/baví hledat byty, protože mám asi nereálné požadavky.
Očividně nereálné požadavky úplně ve všem. Na byt. Na vztah. Na školu. Na život.
Hlavně, že mě vezmou do divadla a já si plánuju život, jo, jo...

Vše zeje prázdnotou a když se konečně raduju, že na mě někdo myslí a přišla mi na mobil zpráva... je od operátora.

A kdo mi pomůže sníst tu spoustu zmrzliny co mám v mrazáku?

Chci se ztratit v objetí a na nic nemyslet. Celou noc cítit teplo a schovat se v tobě.
Lost into you.