Nevím, jestli mám lepit současné nebo minulé vztahy.
Jsem rozpolcená. Bezcitná?
Vidím radost a nehynoucí lásku, když mě ve dvě ráno hladí po vlasech a já mu usínám v klíně. Ale přitom jsem za pět minut úplně někde jinde. Jiskra je ta tam, jsem spíš permanentně nespokojená a vidím chyby. Což JE špatně, ale já nevím, kde se to tak najednou vzalo a co s tím budu dělat. Co mi zbývá. Čekat do září? A vydržím to ještě?
Utápím smutky ve sladkém pečivu s horkým kakaem (slasti!).
A připadám si jako v krizi manželství po dvaceti letech.
Smutky, prázdno.
Zároveň předěly v životě a těšení se.
A je vůbec něco, co se dá skutečně slepit? Docela by mě to zajímalo...
OdpovědětVymazatBezcitnost. Krize jako po 20 letech. Bože, to je tak přesný. Utápím smutky v sojovém mléku a čokoládě. Ale už ani to nepomáhá.
Určitě jo /Třeba hrnek?/
VymazatJá dneska v malinovém mojitu a v mandlové čokoládě - to docela pomáhá...
Hm, budiž... (I když takový hrnek už stejně není, jako dřív, a časem se stejně znova roztříská.)
VymazatMaliny mi dnes také pomáhaly - čokoládový dortík s malinovou polevou a malinová limonáda. A na těch 20 minut bylo vážně všechno fajn...
Vrtá mi hlavou, proč zrovna září?
OdpovědětVymazatAť žijí konce idylek. Teda spíš nežijí. Meh.
Drž se.