22.7.

Knihovna a rozrůstající se hromádka knih.
Nanuky k obědu i večeři. Zabarikádovávám se na bytě. Knihy už mám, tak co ještě potřebuji?
Nový spolubydlící škrábe stěnu - a já nemůžu v klidu psát dopisy.

- - -

Takový ten pocit, když si uvědomíte, že dotyčného máte rádi tak moc, že sledujete jak je šťastný. Otázky typu: "Proč ne já?!" už nemám - jen když se moc opiju. Taky na něj myslím tak nějak víc, když se opiju. Ale... jinak mu to přeji. Přeji mu to tak moc, až se mi z těch všech jejich zamilovaných pohledů chce brečet.
V jeho očích létají jiskřičky a já chvíli sdílím jeho radost a chvíli se mi zase chce štkát, ale to k tomu patří, ne?
/Tohle mělo být v notesu, jak se mi to ocitlo tady?/
Odříznutí se od světa - pokus dvě. Nevyjdu z bytu až do pátku (nejlíp až do neděle) - jen budu chodit na autorská čtení, občas...