Po dlouhé době absolutní a nekonečné štěstí.
Potřebuju divadýlko tak nezbytně jako dýchání.
Je tam neskutečně krásně, všichni jsou miláčci a já jsem zmatená. Ztratila se rekvizita, pobíhám ze sálu za herci a zase nazpátek.
Jdu se podívat na inscenaci, zjišťuji, že jsem si v kanceláři nechala horký čaj a myslím na to, že je škoda, že jsem si ho nevzala s sebou. V ten moment přijde Tvídě a podává mi onen hrneček s čajem /love love love and mind reading/.
Potom vínečko, "Tak vítej u nás v divadle." a noční hovory o podcastu.
Žádné komentáře:
Okomentovat