Píšu test z latiny a slané roztoky mě doprovázejí na každém kroku. On mě příjíždí utěšit (sušenky, čaj a objetí), tak se stihnu pohádat, utěšit a usínám bez klíční kosti. Zdá se mi, že mě vzali do práce a že jsem dala oba testy.
Realita po probuzení však bolí. Je mi zima, z postele jsem si udělala místo plné skript; a latinu jsem nedala o debilních (skoro) deset bodů! Fňukám a dávám si nesmyslné cíle, které asi nejsem schopna dodržet, jako třeba:
- pohnout s bakalářkou (aspoň 1 strana denně!)
- přestat se flákat a začít se učit už před obědem/půlnocí
- tolik se nevztekat, když se nemůžeme vidět a tolerovat, že víkend mi absolutně není vyhrazen (aneb jak mi hory kradou vztah a jak se vidíme dvě hodiny týdně)
A ještě ke všemu se nestěhuje spolubydlící, která se měla stěhovat a já se zase budu potýkat s hudbou okolo šesté ráno. Yay.
Občas je to všechno smutný, zvlášť v asociálním zkouškovým, ale pořad je tu někdo, kdo tě bude mít rad i bez napsané bakalářky. A navíc, zase bude líp!
OdpovědětVymazatach ne, tolik starostí.. všechno zvládneš a bude to dobrý, brzy dojde na dinosauří sušenky!
OdpovědětVymazat