"Půjdeme sbírat kaštany?"
"Ano!"
A já myslím na kapsy kabátu plné kaštanů. Je to vážně zvláštní, takhle po letech. Ale krásně zvláštní. Nakonec se musím usmívat, protože projít si v hlavě všechny vzpomínky je občas fajn.
A taky je fajn být hned první školní den mírně ovíněná.
"Strašně se mi po tobě stýskalo!" - tiskne mne k sobě.
"Ale vždyť jsme se neviděli hodinu."
"No právě!"
Pak si voláme a zjišťujeme, že jsme oba zase nemocní. Kombinace nespánků ("Chci si povídat dlouho do noci!"), kávy a hřejivého objetí.
je to tak krásný, rozprostírá to ve mně úplný pusto. hladovění po naplněnejch láskách.
OdpovědětVymazat(...)
OdpovědětVymazat"No právě!"
To je tak kouzelný dialog, až se mi z něho zatočila hlava. :)