Jsem už unavená ze všech nespánků a slaných roztoků.
Dávám si bolestné pauzy, přičemž mám chuť od sebe ostřihnout toho, ke kterému se potřebuji vrátit. Tak zoufale mne bodá. Nevím, jak se najít.
Proto dělám neuvážená rozhodnutí - potřebuji únik. A obklopit se na chvíli i novými lidmi, což se mi také začíná plnit. Ne že bych neměla ty "staré" ráda, ale někdy je potřeba si odpočinout.
Nebo se naopak odstřihnout - nekomunikovat s nikým, být sama se sebou (pozitivní důsledky na edukaci a čas na čtení).
Ještě týden budu mít v sobě prázdno, pak střih, knihy v posteli.
Žádné komentáře:
Okomentovat