Začalo to bodavým pocitem mezi žebry v jeho náručí. Ráno se nelepšilo, dvě slzy na přednášce, bodavost, bolest hluboko. Jestli mne to pokaždé tak sebere, neumím si představit, když... Nic. Nikde, nikdo, nic.
Naštěstí mne na chvíli zachránil útěk k Červenovlasé a všechny možné vůně. Káva, pomeranč a mango.
Žádné komentáře:
Okomentovat