Asi platonická(?) zamilovanost. Představivost. Že bych zase měla o kom psát básně? Zase všechno v mé hlavě (ale konečně tam není on). /Koušu si spodní ret a za víčky si nechávám proplouvat masitou červeň./
Ulice zalité sluncem, jen ve svetru, nesouc si hromadu knih.
Dostat kluka z hlavy je nadlidskej výkon.
OdpovědětVymazatJeště že existuje to sluníčko.